- z oddělení pro dospělého čtenáře ...

 

Kersnovskaja, Jevfrosinija. Jaká je cena člověka. Praha: Ikar, 2012.

 

 

 

 

 

 

- Jevfrosinija Antonova Kersnovskaja (1907-1994) pochází z polského hraběcího rodu. Na otcově panství v Besarábii žila do roku 1940, odtud byly poslána do vyhnanství na Sibiř. Po návratu z gulagu žila s matkou a sepsala tuto unikátní rukopisnou knihu vzpomínek opatřenou 700 vlastnoručními ilustracemi.

Vzpomínky politické vězenkyně jsou nejbrutálnějším vylíčením poměrů v sovětských pracovních táborech, jaké se u nás objevilo. Autorka byla vyhnána z rodinného statku a odsunuta do narymské tajgy, kde pracovala pod vedením sadistického vedoucího v lese. Odtud utekla a po zatčení byla odsouzena k trestu smrti, změněnému na 10 let nápravného pracovního tábora, který se ve 40. letech teprve budoval a patřil k nejhroznějším místům v SSSR.

 

 

Hájíček, Jiří. Rybí krev. Brno: Host, 2012.

 

 

 

 

 

 

- Jiří Hájíček (*1967) se narodil v Českých Budějovicích. V roce 2005 získal za román Selský baroko cenu Magnesia Litera za nejlepší prózu.

Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz a zavádí nás na jihočeský venkov přelomu 80. a 90. let 20. století, kdy docházelo k vysidlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elekrárna. Je to zároveň i příběh tří kamarádek, které osud rozprášil do světa.

 

 

 

 

- z oddělení pro dětského čtenáře ...

 

 

 

Lindgren, Astrid. Jižní louka. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2012.

 

 

 

- V letošním roce u nás poprvé vyšla kniha Astrid Lindgrenové Jižní louka, jejíž švédský originál pochází z konce 50. let. Českým čtenářům dosud neznámé dílo nyní přeložila Jarka Vrbová a kouzelnými ilustracemi doprovodila Marina Richterová. Lindgrenová v knížce otevírá téma, které pro ni samotnou zůstávalo po celý život citlivé. Jako mladá svobodná matka byla nucena ponechat svého syna v pěstounské rodině, dokud sama nevybudovala vlastní domácnost. Margareta Strömstedtová v životopise Astrid Lindgrenové (1999, české vydání 2006) uvádí, že nejsilnější autorčin instinkt byl pečovatelský. Opuštěné děti v jejích příbězích čelí lhostejnosti či přímo nenávisti v citově vyprahlém prostředí, autorka je však obklopuje bezpečnou hradbou rodičovské a přátelské lásky alespoň ve fiktivních  pohádkových říších, kam lze uniknout před nevlídnou realitou. Vyprávění Lindgrenové jsou prosta jakéhokoliv sentimentu, i když píše o silných emocích a nechává své hrdiny podlehnout smrti. Dokáže totiž přesvědčivě ukázat, že i zdánlivě slabí mohou být obdařeni vnitřní silou, která je tím nejmocnějším kouzlem.(Milena Šubrtová, www.iliteratura.cz)

 

Jímavé příběhy z dávných časů o sourozencích Anně a Matyášovi, kteří se sami museli postarat o živobytí u nevlídného sedláka, o malé Malin z chudobince, toužící po něčem krásném a milém, či o Stině Marii, již zajmou podzemní šedivé bytosti, úchvatně vypráví Astrid Lindgrenová. I o nesmírné statečnosti a rytířské cti, kterou opěvuje na posledních stránkách knížky.